Omlouvám se
Omlouvám se Ti, že žiji,
když připomínám Ti jen zmiji,
vina za to, že měla jsem Tě ráda,
a nakonec nemám kamaráda...
Omlouvám se Ti, že dýchám,
když pořád jen pohrdání slýchám,
vina za to, že mluvila jsem víc,
a nakonec mi nezbylo nic...
Omlouvám se Ti, že se směju,
když přivádím Tě tím k hněvu,
vina za to, že vše bych Ti dala,
a nakonec jsem Ti prý vše jen vzala...
A pravda stala se skutečností,
ty hnul jsi s mou ctností.
slzu utřu do kamarádčiných vlasů.
a zbavím se Tebe i starých časů...
Beztak se budu smát ,žít a dýchat,
a o Tobě jen hloupé řeči slýchat.
Konečně zase budu moci vesele rýmovat,
bavit se a bez výčitků šprýmovat.
Moje slova už nebudou Tobě patřit,
už nechci Tě víckrát spatřit.
A pravda víc a víc bolí,
slza, slzu dál solí...
Komentáře
Přehled komentářů
Tahle básnička je super máš to tu moc pěkný a ráda sem budu chodit tak se měj papa
Fakt good !!!
(Saba, 5. 7. 2008 20:39)